Autorka knih pro děti
Můj příběh
Na psaní knih pro děti je nejkrásnější to, že jako autorka můžu neustále něco nového objevovat a vytvářet – znovu a znovu. Ráda se dívám na svět dětskýma očima – pak není všechno tak pevně dané a jednoznačné. Věci mění svůj význam, stejně tak se měním i já. Někdy je to překvapivé, někdy strašidelné, jindy zase naprosto zábavné. Zkušeností s psaním i se sebou samou neustále přibývá, když něco vyprávím, mám odkud brát a o co se opřít, zároveň ale vždycky prozkoumávám nějaký nový terén. Ne vždy se to povede na první pokus, ale žiju a píšu podle své zásady – předem si nastavím mantinely, ale dál se řídím svým srdcem a svými zájmy, zkouším, dělám chyby, ale zase vstanu a píšu dál. Takhle už vznikla řada knih a textů. Jsem hrdá a šťastná, že se nyní mohou dotknout i dalších lidí.
Zvláštní okamžiky a ocenění:
Cena za nové lužickosrbské drama za hru Wurywanki (Vykopávky) – společně s Dušanem
– 1999 – Nadace pro lužickosrbský národ
Cena Nadace Huberta Burdy pro mladou východoevropskou poezii
– 2004 Nadace Huberta Burdy
Kuratorium Ćišinského ceny mi propůjčilo ocenění za mimořádný přínos k rozvoji moderní lužickosrbské literatury.
– 2017 Kuratorium Ćišinského ceny, Nadace pro lužickosrbský národ
Narodil se mi syn Branko. Od té doby pro děti jen nepíšu, ale také jim i čtu.
– 2002 – Branko
Kulturní nadace Svobodného státu Sasko mi udělila tříměsíční stipendium na projekt Swětłownja (Maják).
– 2009 Kulturní nadace Svobodného státu Sasko
Se synem Brankem jsme založili vlastní nakladatelství a vstoupili na mezinárodní trh.
– 2021 Veles Publishing LMT.
Obrázky z mého světa
Jak jsem se stala spisovatelkou?
Narodila jsem se v Budyšíně v prostředí zdejší lužickosrbské menšiny. Lužice je líbezná krajina s bohatými tradicemi, což platilo i v dobách socialismu. Obojí mě formovalo a dodnes ke mně patří jako kořeny mého stromu života. Knihy a psaní mě fascinují od samého počátku, přinášejí mi útěchu, naději i inspiraci a otevírají nové obzory. Více než polovinu života žiju v Lipsku – mém adoptivním domově. Lipsko nabízí mnoho možností, mám zde svou kreativní síť přátel, zahrádkářů i kolegů – a nesmím zapomenout ani na rozlehlé parky. Je to ideální výchozí bod, kdy jednou nohou zůstávám zakotvena v Lužici a tou druhou objevuju skutečný i fiktivní svět. Po boku mám manžela Dušana. Chodíme spolu na dlouhé procházky do lesa a z našich společných hovorů se stále rodí nové nápady.
Ze začátku jsem psala básně. Brzy se přidaly rozhlasové hry pro děti. Básně se proměnily v písňové texty, kde přišlo vhod moje básnické střevo. Následovala řada seriálů pro dětský časopis Płomjo, několik knih pro děti i dospělé vydaných v nakladatelství Domowina a celá řada povídek. Moje rozhlasové hry a písňové texty můžete pravidelně slyšet v Lužickosrbském rozhlasu.
– Lubina Hajduk-Veljkovićowa
Kdo jsou to Lužičtí Srbové?
| Lužičtí Srbové jsou národnostní menšina žijící v německých spolkových zemích Braniborsku (Dolní Lužičtí Srbové) a Sasku (Horní Lužičtí Srbové). Na první pohled zde vidíte dvoujazyčné názvy obcí i různé cedule a nápisy. O svátcích lidé oblékají tradiční kroje a zejména období Velikonoc je zde plné různých tradic a zvyků. Oba lužickosrbské jazyky patří mezi západoslovanské jazyky. Hornolužická srbština, kterou také mluvím a píšu, je velmi blízká češtině. V Lužici funguje množství spolků, pěveckých sborů, pevně se udržuje řada církevních i rodinných tradic. V Budyšíně, „hlavním městě“ Horních Lužických Srbů, se nachází jediné bikulturní divadlo v Německu. V Jazykovém centru WITAJ se připravují lužickosrbské učebnice a materiály do výuky, v nakladatelství Domowina pravidelně vycházejí lužickosrbské knihy, noviny a časopisy a Lužickosrbský rozhlas každé ráno připravuje pestrý program. Ve vícero školách v Horní i Dolní Lužici se děti zdokonalují v jazyce, případně se rovnou učí ve své mateřštině – lužické srbštině. Toto je jen krátký přehled, je toho mnohem víc, co můžete objevit! |
Jsme rádi, že jste tady!
Neváhejte a poslechněte si náš podcast, kde si pravidelně povídáme o dětech a knihách a máme zajímavé hosty 🙂
